Gerhard z Rile byl mistr svého oboru. Byl u stavby katedrály v Amiensu a studoval gotickou architekturu. Když byl vybrán arcibiskupem Konrádem z Hochstadenu, aby řídil stavbu katedrály v Kolíně, pustil se s vervou do práce.
Během krátké doby se mu podařilo postavit východní chór se sedmi kaplemi a začal stavět příčnou loď. Byl úplně posedlý prací a byl o svých schopnostech přesvědčen tak, že se dokonce pustil do souboje s ďáblem. On dostaví katedrálu a ďábel bude zároveň stavět podzemní vodní kanál z Trevíru do Kolína. Jako důkaz, že je dílo hotové, měla kanálem proplout živá kachna.
Ďáblovi vrtalo hlavou, jak si může být Gerhard tak jistý sám sebou. Vždyť kdo by mohl vyhrát souboj s ďáblem? Svedl proto Gerhardovu ženu a přesvědčil ji, aby na manželovi vyzvěděla jeho tajemství. Mistr jí neuváženě prozradil, že ďábel nemůže vyhrát, protože neví, že musí v pravidelných vzdálenostech udělat v podzemním kanále otvory, aby mohla proplouvající kachna dýchat.
Ďábel kanál dokončil a mistr Gerhard uslyšel v prostoru pod oltářem bublat vodu. Potom spatřil živou kachnu, která si našla cestu vodním kanálem a připlula až z Trevíru. Poznal, že prohrál sázku s ďáblem a skokem z lešení ukončil svůj život.
Když mistr Gerhard dostal za úkol postavit největší a nejkrásnější katedrálu v Kolíně nad Rýnem, nastaly mu velké starosti. Uvědomil si, jak nelehký je to úkol.
Jednou při procházce po rýnském nábřeží se před ním objevil tajemný cizinec, který se s ním dal do řeči. Mezi řečí začal cizí muž cosi kreslit holí do písku. Mistr Gerhard v kresbě poznal náčrt neskutečně obrovské katedrály. Okamžitě ten plán chtěl mít. I zeptal se cizince, co by za něj chtěl. Ten odpověděl: „Chci tvoji duši. A když přidáš svoji ženu a dítě, katedrálu ti do tří let postavím. Když nebude katedrála poslední noc třetího roku dostavěná, dřív než zakokrhá první kohout, smlouva bude neplatná a ty budeš volný i s ženou a dítětem.“
Tu mistr poznal, s kým má tu čest. Však ani ďábel nemůže tak obrovské dílo za tři roky stihnout, pomyslel si a na podivný obchod přistoupil.
Stavba rychle rostla, pracovní ruch neustával ve dne ani v noci. Mistr Gerhard však přesto nebyl spokojený. S obavami sledoval, jak se lhůta tří let chýlí ke konci. Jeho obav si všimla i jeho žena. Když se od něho dověděla pravdu, začala zoufale vymýšlet východisko.
Jednou šla s dítětem na trh a tam uviděli kohouta. Dítě se snažilo napodobit jeho kokrhání, až mu kohout kokrháním odpověděl. A vtom ji napadla spásná myšlenka. Celé noci se učila napodobovat kohoutí křik, dokud jí nezačali odpovídat kohouti z celého okolí.
Nastala poslední noc třetího roku. Mistrova žena se modlila, aby vše vyšlo podle jejího plánu, protože ďábel se chystal naráz dokončit stavbu chrámu. Ještě za tmy vylezla na lešení a co nejhlasitěji napodobila kohoutí křik. Kohouti z celého okolí začali kokrhat. Mistr Gerhard se ženou i dítětem byli zachráněni.
Gerhard z Rile (nebo z Ryle) byl prvním stavitelem katedrály v Kolíně nad Rýnem. Stavbou ho pověřil arcibiskup Konrád z Hochstadenu. Tenhle stavitel znamená v historii kolínské katedrály to, co Matyáš z Arrasu v historii pražské katedrály sv. Víta.
Mistr Gerhard údajně pocházel z Rile, z místa, které leží na řece Mosele v dnešní Porýní-Falci a které se dnes jmenuje Reil. Tehdy tam existoval šlechtický rod „von Rile“. Není ale jisté, jestli z toho rodu pocházel a ani to, jestli byl Francouz nebo Němec. Ve svých učňovských létech byl na stavbě katedrály v Troyes a stavbě Sainte-Chapelle v Paříži. Stýkal se s významnými staviteli francouzských chrámů.
 Takhle asi vypadala kolínská katedrála Gerharda z Rile |
Stavba kolínského chrámu podle plánů mistra Gerharda začala položením základního kamene v den Nanebevstoupení Panny Marie roku 1248. Gerhard znal z Francie velmi dobře i stavbu katedrály v Amiensu, protože odtud převzal tvar klenby a členění stěn.
Kromě kolínského dómu postavil také gotický chór dómu v Mönchengladbachu.
Gerhard z Rile zemřel v Kolíně nad Rýnem roku 1271.
