wz

Cestování - města

Slovensko

Kežmarok

Znak města Kežmarok

Nedaleko východního úpatí Vysokých Tater se rozkládá nevelké starobylé město Kežmarok. Město, jemuž byla udělena městská práva už v roce 1269, má ve svém historickém jádru národní kulturní památy. Jeho historické centrum bylo vyhlášeno Městskou památkovou rezervací.

Kežmarská radnice Kežmarská radnice Kežmarská radnice
Kežmarok - městská radnice

Střed historického centra města protínají od jihu k severu dvě dlouhá, na sebe navazující náměstí, která připomínají spíš širokou ulici. Jižněji položené je Hlavní náměstí, v jehož spodní části stojí městská radnice. Původně gotická radnice z roku 1461 byla po požáru v polovině 16. století renesančně přestavěná a 1641 dostala svoji věž.

Hlavní náměstí
Hlavní náměstí
Střed Hlavního náměstí
Střed Hlavního náměstí
Hradní náměstí
Hradní náměstí
Severní část Hradního náměstí
Hradní náměstí - sever
Reduta
Reduta

Část městské zdi
Zbytky opevnění

Na Hlavním náměstí vedle radnice je nároží, ze kterého vyčnívá budova tzv. Reduty. Na místě původní strážní věže byl v 17. stol. postaven panský dům, který byl v roce 1818 přestavěn do klasicistického slohu.

Kežmarok měl v minulosti hradby se dvěma souběžnými zdmi a třemi branami. První zmínka o opevnění je z roku 1368. Z původního opevnění města se kromě hradu dochovaly jen malé části obranné zdi a jedna hradební věž.

Městský hrad

Na konci Hradního náměstí, na severním okraji historického jádra města, se rozkládá městský hrad. První zmínka o hradu v Kežmarku je z roku 1447, kdy ho ovládal husitský hejtman Jan Jiskra z Brandýsa.

Městský hrad Kežmarok
Městský hrad
Kežmarok
Jihozápadní nároží hradu
Jihozápadní nároží
hradu
Vstupní brána
Vstupní brána
do hradu
Erb rodu Thököly
Erb rodu Thököly

Hrad měl dvojitou hradbu a vodní příkop. Hlavní brána otočená k městu byla vybavena padacím mostem. Vstup na věž a hradební ochoz, který je zastřešený, zajišťovala schodišťová věž přistavěná k vnitřní straně branské věže.
Severní palác
Severní palác
Kaple
Kaple
Portál kaple
Portál kaple
Jižní strana nádvoří
Jižní strana nádvoří

Původní hrad však začal získávat dnešní podobu až po roce 1462 za držení rodem Zápolských. Na přeměně z gotického hradu na renesanční zámek má největší zásluhu Štefan I. Thököly, jehož erb je umístěn nad vstupní bránou do hradu.

Bazilika Minor sv. Kříže

Asi v polovině Hlavního náměstí je možné projít úzkou uličkou pod spojovacími oblouky domů na jeho západní straně ke kostelu sv. Kříže. Ten byl goticky přestavěn v letech 1444–98 z původně románského kostela ze 13. století. V roce 1998 získal od papeže Jana Pavla II. titul Basilica Minor.

Kostel sv. Kříže
Kostel sv. Kříže
Portál kostela
Jižní portál
Renesanční zvonice
Renesanční zvonice
Vchod do areálu
Vchod do areálu

Součástí areálu kostela je renesanční zvonice s cimbuřím, z roku 1591. Nejzajímavější z vchodů do areálu kostela je ten pod zvonicí. Tvoří ho kamenný renesanční portál, který původně patřil měšťanskému domu na Hlavním náměstí z doby okolo roku 1600.

Interiér kostela sv. Kříže je většinou gotický. Stropy trojloďního prostoru zdobí klenby hvězdicová, síťová i křížová. Kostel má kromě hlavních varhan na západním kůru druhé varhany vedle kazatelny, v empoře s bohatě vyřezávaným balkónkem.
Hlavní loď
Hlavní loď
Hlavní varhany
Hlavní varhany
Část klenby kostela sv. Kříže
Klenba chóru
Kazatelna
Kazatelna
Detail oltáře
Detail oltáře
Boční varhany
Boční varhany

Vzácná je dřevořezba Krista na pozdněgotickém oltáři, o které se předpokládá, že je z dílny slavného norimberského řezbáře Veita Stosse žijícího tehdy v Krakově. Tento umělec se později mimo jiné podílel i na návrhu nárobku císaře Maxmiliána v Innsbrucku.

Další církevní stavby

Mariánský (Paulínský kostel)
Mariánský kostel
Interiér Mariánského kostela
Interiér Mariánského
kostela

Na Hradním náměstí, poblíž jeho severního konce, stojí barokní Mariánský kostel nazývaný také Paulínský. Původní kostel z roku 1654 byl protiváhou tehdy protestantskému kostelu Sv. Kříže. V roce 1747 byl přestavěn do dnešní podoby.

Starý evangelický kostel
Starý evangelický
kostel
Chrám Narození přesvaté Bohorodičky
Chrám Narození
přesvaté Bohorodičky

Na jižním okraji historického centra města stojí blízko sebe tři církevní stavby.
Nejstarší je v seznamu UNESCO zapsaný Starý evangelický kostel sv. Trojice, který byl v dnešní podobě postaven v roce 1717. Tehdy protestanti s omezenými právy mohli postavit kostel pouze mimo městské hradby a jen na své náklady, proto je dřevěný. I tak se na něj skládali protestanti z celé severní Evropy. Se stavbou prý pomáhali i švédští námořníci, takže vnitřek připomíná obrácenou příď lodě.

Nový evangelický kostel
Nový evangelický
kostel

Na konci 19. století nechali kežmarští evangelíci vystavět nový, reprezentativnější kostel. Tento Nový evangelický kostel navrhnul významný dánsko-rakouský architekt Theofil von Hansen. Stavba obsahuje prvky mnoha slohů - renesanční, byzantské, románské a orientální. Ke kostelu je přistavěné mauzoleum pána kežmarského hradu a vůdce protihabsburského povstání Imricha Thökölyho.

Třetí stavbou tohoto „Soukostelí“ je Chrám Narození přesvaté Bohorodičky. je to nový kostel řeckokatolické církve dostavěný v roce 2008.

Historické souvislosti

Město Kežmarok vzniklo sloučením několika osad, o kterých je první zmínka z roku 1251. Za nejstarší z osad se považuje osada sv. Michala na levém břehu řeky Porad, jejíž obyvatelé strážili velkou obchodní cestu. Osada však už jako předměstí Kežmarku zanikla po vpádu husitů.

Ve 13. století zval uherský král Béla IV. do země nové kolonisty z německých zemí, aby osídlili po vpádu Tatarů vylidněná území. Také na místě dnešního Kežmarku byla jedna z osad německá. Listinou krále Bely IV. z roku 1269 byla městu Kežmarok udělena městská práva, o která požádali právě místní němečtí osadníci.

V průběhu 15. století získalo město od různých panovníků několik privilegií - právo dvou trhů v roce, právo meče, právo erbu a další.
Husitský kalichV dubnu 1433 dobyli Kežmarok husité. Kromě získání kořisti zajali i kežmarské senátory, za které muselo město zaplatit výkupné.

listina
Od doby svého vzniku panovala velká rivalita mezi Kežmarkem a nedalekou Levočou, též svobodným královským městem. Rozhoření sporů zapříčinilo především kežmarské podvodné získání práva skladu. Tohle důležité právo umožňovalo městu donutit kupce obchodovat po nějakou dobu ve městě a tím město bohatlo. Levoča ho měla, Kežmarok ne.
Když se kežmarští senátoři vrátili z husitského zajetí, přemýšleli jak toho využít. Sepsali list králi, ve kterém si stěžovali, že husité zničili jejich privilegia. Král Zikmund slíbil jejich opětovné stvrzení a tak sepsali seznam, do kterého připsali i právo skladu. Levoča protestovala, ale na dotaz krále to kežmarským dosvědčila i Spišská kapitula (že by úplatky?). Král privilegia podepsal a tak se rozhořela doslova válka mezi Kežmarkem a Levočou trvající 100 let.
Uherská korunaPo smrti krále Albrechta podporovala Levoča jeho manželku Alžbětu se synem Ladislavem Pohrobkem, Kežmarok zase kandidaturu polského krále Vladislava III. Ten dokonce navštívil Kežmarok a udělil jeho měšťanům právo neplatit v Polsku clo.

Vojsko královny Alžběty ale roku 1441 Kežmarok dobylo. S ním přišel i jeden z jejích velitelů, Jan Jiskra z Brandýsa.

Král Matyáš Korvín dal Kežmarku právo užívat erb, ale také dal město pod panství bratrů Zápolských, kterým nařídil postavit hrad. Městský hrad měl chránit obyvatele města před nepřáteli. Stalo se však to, že pozdější majitelé hradu chtěli městu vládnout, což měšťané svobodného královského města považovali za nepřípustné. Nastaly dlouhotrvající spory, někdy i krvavé.
Jan Zápolský
Jan Zápolský
Uherská korunaZ rodu prvních majitelů hradu v Kežmarku pocházel Ján Zápolský. Když v bitvě u Moháče roku 1526 padl Ludvík Jagelonský, nechal se Zápolský s podporou některých uherských magnátů korunovat na uherského krále. Hned na to byl korunován i Ferdinand Habsburský.
Husitský kalichRivalita Kežmarku a Levoče nabyla krvavých rozměrů. Levoča podporovala Ferdinanda, Kežmarok Zápolského. Zatímco s Levočany bojovali císařští vojáci, Kežmarčané si povolali na pomoc stoupence Zápolského, oravské hejtmany bratry Kostkovy. Až do roku 1570, kdy došlo ke smíru, trvaly krvavé boje mezi Kežmarkem a Levočou. Vyznačovaly se přepadáním, zabíjením, drancováním okolí měst a vypalováním domů.

V držení hradu se kromě Zápolských vystřídaly rody Lasky, Rueber a Thököly. V roce 1579 získává Kežmarský hrad nadlouho rod Thököly. Zatímco se Zápolskými měšťané celkem vycházeli, tentokrát se spory hradních pánů s měšťany prohloubily a docházelo i k častým krvavým šarvátkám.

Až v roce 1702 vykoupili měšťané hrad a poté 1720 i všechen ostatní hradní majetek a stali se tak na panstvu nezávislými.

Dojmy a postřehy

smajlikNávštěva Kežmarku měla pro mě podstatný význam. Do té doby ve mně jméno Kežmarok vyvolávalo jen „zelené“ asociace. Tedy léta vojenská a trojí jízda na střelby z kanónů na střelnici kdesi poblíž Kežmarku. Kežmarok - to byl pro mě protiletadlový kanón PLK S-60 ráže 57mm, cíl sledovaný v zaměřovači a řetěz vypálených nábojů, které odměřovala spouštěcím pedálem moje noha.
smajlikS tím je teď konec. Vzpomínka na Kežmarok dnes - příjemné město s renesanční radnicí na prosluněném dlouhatánském náměstí, s městským hradem, zajímavé trojkostelí a bazilika sv. Kříže.

Použité zdroje pro Kežmarok

Napište připomínky, kritizujte, chvalte
Nahoru
TOPlist