 Náměstí a Trenčínský hrad |
 |
Blízko hranice Slovenska s Moravou, na středním toku Váhu, se nachází město Trenčín. Má dlouhou historii, patří k nejstarším městům Slovenska. Významnou památkou a dominantou města je Trenčínský hrad. Dokladem starobylosti místa je také římský nápis na skále pod hradem.
 Mírové náměstí |
Historickým centrem města je dlouhé Mírové náměstí zakončené Městskou věží neboli Dolní bránou. Náměstí mělo mnoho pojmenování, ve středověku např. Intra moenia, což je prostě „Místo uvnitř hradeb“, Teatrum, Rink nebo Forum Publicum.
Městská věž nebo také Dolní brána byla společně s dnes již neexistující Horní bránou na druhém konci náměstí součástí městského opevnění už od 15. století. Původně byla nižší, ale postupem času dostala osmibokou nástavbu a nyní je vysoká 32 metrů. Latinský nápis na věži je středověkým heslem Trenčína: „Jestliže Pán nechrání město, marně bdí ten, kdo ho střeží.“
Při vstupu do náměstí Dolní bránou se po levé straně nachází barokní kostel sv. Františka Xaverského (dnes Piaristický kostel), postavený v 17. století. Vnitřek kostela má bohatou barokní výzdobu a strop zdobí iluzivní malba kupole. Původně jezuitský kostel byl součástí kláštera jezuitů, jehož budova stojí vedle a slouží jako Piaristické gymnázium.
 Městská věž |
 Mírové náměstí |
 Piaristický kostel |
 Morový sloup |
Uprostřed náměstí stojí morový sloup Nejsvětější trojice, který tady nechal postavit hrabě Illéshazy v roce 1712 po velké morové ráně, která postihla Trenčín.
Hned za Městskou věží z náměstí vpravo se Farskou ulicí dojde k zastřešenému schodišti. Jsou to renesanční Farské schody z roku 1568 vedoucí vzhůru k farskému kostelu Narození Panny Marie. Kromě přístupu ke kostelu sloužily schody jako komunikace pro obránce hradeb, které spojovaly hrad s městem.
 Farský kostel |
 Farské schody |
 Mariánské náměstí s farským kostelem |
 Oltář u zdi kostela |
 Interiér kostela |
Kostel Narození Panny Marie stojí na maličkém Mariánském náměstí. Postavený byl v roce 1324, renesančně přestavěný v polovině 16. století a znovu v roce 1886. Uvnitř v boční lodi kostela se nachází pohřební kaple rodu Illéshazy.
 Karner sv. Michala |
 Katův dům |
Před kostelem stojí karner sv. Michala z 15. stol. Tato gotická stavba, původně kaple s kostnicí, sloužila později i jako zbrojnice. Zeď, ke které přiléhá, je zbytek hradební zdi spojující kdysi hrad s městem.
Další přístupovou cestou ke hradu je Matúšova ulice. Tady stojí Katův dům. Je to originální dům s dřevěnou pavlačí, který byl od 17. století obydlím městského kata a vězením. Jsou v něm expozice o právu a zákonu ve starém Trenčíně.
Náměstí bylo původně místem před městskými hradbami, na kterém se konaly trhy s obilím a dobytkem a jmenovalo se Obilný trh. V dnešní době je zmodernizované, uprostřed se nachází rekonstruovaná studna s vodníkem chrlícím vodu, ke kterému se váže malá trenčínská legenda.
 Štúrovo náměstí |
 Studna s vodníkem |
 Synagoga |
V severním cípu náměstí stojí dominanta náměstí, synagoga postavená v roce 1913 moderním způsobem ze železobetonu v historickém byzantsko-orientálním stylu. Dnes slouží k občasným výstavám.
V roce 172 bojovali císař Marcus Aurelius a jeho syn Commodus proti Germánům na severní hranici Římské říše. O několik let později v roce 179 tábořili za Dunajem v místě dnešního Trenčína vojáci jedné z legií, kterou vedl velitel Marcus Valerius Maximianus. Zanechali tady na skále vytesaný nápis, na kterém osadu ležící někde v těchto místech nazývají Laugaricio.
 Průhled z hotelu Elizabeth |
VICTORIAE AVGVSTORV(m) EXERCITUS QVI LAV GARICIONE SEDIT MIL(ites) L(egionis) II DCCCLV (Marcus Valerius) MAXIMIANUS LEG(atus) LEG (ionis) II AD(iutricis) CVR(avit) F(aciendum) |
 Římský nápis |
Na vítězství císařů vojska, které v Lau- gariciu tábořilo. 855 vojáků II. legie Marcus Valerius Maximianus, legát II. pomocné legie dal vyhotovit. |
Tenhle historický vzkaz na skále je možné vidět z vnitřku hotelu Elizabeth. Recepční hotelu zájemce ochotně nasměrují do salónku s proskleným výhledem na nápis.
Římský nápis vytesaný ve skále vojáky římské legie v roce 179 dokládá existenci osady Laugaricio ležící někde v místech dnešního Trenčína.
V kronice Gesta Hungarorum se nachází zmínka o Trenčínském hradě v roce 1067, kdy probíhaly boje mezi uherským králem a českým knížectvím.
První písemná zmínka o městu Trenčín je v tzv. Zoborských listinách z let 1111 a 1113, kde se uvádí Trenčín jako mýtná a trhová osada pod hradem Trenčín.
 Matúš Čák Trenčianský |
Při vpádu Mongolů v roce 1241, kteří se prohnali Moravou a Povážím, je připomínán trenčínský župan Bogomer. Ten vedl obranu hradu, který nebyl Mongoly dobytý.
Slavné období Trenčína bylo za Matúše Čáka Trenčianského na začátku 14. století. Tento vladař rozsáhlých držav, které získal svými schopnostmi, ale také intrikami a bezohledností, udělal z Trenčína centrum svého panství. Byl nazýván „Pánem Váhu a Tater“ a vládl zde nezávisle na králi Uher.
Po smrti Matúše Čáka r. 1321 získal Trenčín uherský král Karel Robert z Anjou. Město bylo dobyto a vypáleno a také ztratilo některé městské výsady. Ty však Trenčín opět od krále Karla Roberta a jeho syna Ludvíka I. získal zpět i s právem opevnit se hradbami. Hradby spojily na obou stranách město s hradem.
Svobodným královským městem jmenoval roku 1412 Trenčín Zikmund Lucemburský.
Roku 1475 získal Trenčín za zásluhy Štefan Zápolský. Jeho syn Ján Zápolský se stal po nástupu Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn vzdorokrálem. Trenčín byl obležen habsburským vojskem a vypálen.
Následně Trenčín dostal do zástavy Alex Turzo. Po jeho smrti se vystřídalo na panství několik majitelů, až se stal majetkem rodu Ilešházi (Illésházy).
 Gábor Bethlen |
17. století probíhalo ve znamení mnoha povstání, která vedli uherští a sedmihradští šlechtici proti habsburské vládě. Většinou se jednalo o boj protestantů proti katolickým Habsburkům. Pro tato povstání se vžil název kurucké války.
Při povstání Štefana Bočkaje byl Trenčín roku 1605 vypleněn jeho hajduky.
Za stavovského povstání Gabriela Bethlena padl Trenčín 1619 do jeho rukou. Tady také následující rok vracel podle smlouvy uherskou korunu, které se předtím zmocnil a byla tady krátkou dobu uložena.
Trenčín částečně zasáhlo i povstání Juraje I. Rákociho.
Roku 1663 vyplenila trenčínský kraj osmanská vojska, ale město se před nimi ubránilo.
1678–83 bylo okolí města pustošeno povstalci Imricha Tököliho.
Čtyři roky trvalo těžké obléhání města za povstání Františka II. Rákociho. Rozhodující bitvou a porážkou kuruckých vojsk pak byla bitva u Trenčína roku 1708.
Město postihlo mnoho požárů, poslední katastrofální byl v roce 1790. Vyhořelo celé město i hrad.
1876 město pozbylo svých privilegií královského města a stalo se městem s magistrátem.
 |
Pravost nápisu na skále pod hradem byla potvrzena po nalezení podstavce sochy římského legáta Maximiana v archeologické lokalitě Zána v Alžírsku. Na tomto podstavci je i zápis o jeho působení v místě s názvem Laugaricio. Tak mohlo být také doplněno ne dost čitelné jméno Maximianus na trenčínské skále.
Film Gladiátor z roku 2000, natočený Ridley Scottem, si z historie půjčil epizodu bitvy Římanů s Germány na severní hranici Římského Impéria. Vojevůdce Maximus (Russell Crowe) byl skutečná osoba, i když jeho další příběh byl už vymyšlený.
|
Použité zdroje pro Trenčín
