wz

Cestování

Lichtenštejnsko

Vaduz

Znak města Vaduz

Vaduz - hlavní město Lichtenštejnského knížectví (Fürstentum Liechtenstein), počet obyvatel asi 5000. Leží na břehu Rýna, je sídlem lichtenštejnského knížete a jeho rodiny, vlády, zemského sněmu a taky sídlem arcibiskupa. Místem turistického ruchu je hlavní ulice pod skálou, na které stojí zámek Vaduz. Ve Vaduzu je možné navštívit Poštovní muzeum, které se věnuje historii filatelie nebo Zemské muzeum s expozicemi přírodopisnou, archeologickou a národopisnou.

Zámek Vaduz na pohlednici
Zámek Vaduz
na pohlednici
Zámek Vaduz v lešení
Zámek Vaduz v lešení
Kostel sv. Floriána
Kostel sv. Floriána
- Sankt Florin
Plastika na ulici Plastika na ulici


Chloubou města je Muzeum umění (Kunstmuseum) s rozsáhlou sbírkou obrazů a plastik. Nějaké umění taky můžeme potkat v ulicích. Jako třeba tyhle plastiky.

Historické souvislosti

Vaduz je znám od roku 1150. Od poloviny 14. stol. byl zámek Vaduz sídlem hrabat z Vaduzu. Od roku 1719 je hrabství Vaduz a panství Schellenberg spojeno pod názvem Liechtenstein jako říšské knížectví se sídelním městem Vaduz.

Dojmy a postřehy

Navštívit Lichtenštejnsko a Vaduz a tím si udělat další zářez do seznamu navštívených států patří k "povinnostem" turisty projíždějícího těmito končinami. Musím přiznat, že to byl i můj případ. Prostě jsem byl zvědavý, jak vypadá hlavní město toho ministátečku.
Už příjezd do metropole Lichtenštejnska v nás vzbudil úsměv. Na předměstí stály vilky s pěkně upravenými zahrádkami - a na jedné z nich se pásla kráva. A nebylo to daleko od centra.

Polský cyklista ve Vaduzu

Ten cyklista na snímku vpravo se s námi dal do řeči, když uslyšel naši češtinu. Byl to Polák na cyklovýletě ze Španělska do Polska. Moje žena si nejdřív myslela, že je to nějaký sběrač igelitek. Všechno, co potřeboval, měl v igelitových taškách, připevněných na kole. Na řidítkách jen mapu a tachometr a nic mu nescházelo.

Obyvatelé města včetně úředníků jsou k návštěvníkům milí a vstřícní. Malá ukázka - léta jsme si syslovali švýcarskou stofrankovku na všech cestách jako železnou rezervu. Teď, když už jsme vybaveni debetními kartami, šli jsme ji utratit a ejhle, je prý neplatná. Hlavou mi blesklo, co když je falešná, ale prodavač mi sděluje, ať si ji jdu vyměnit vedle do banky, bankovky prošly změnou. V bance jsem samozřejmě stál nejen u špatné přepážky, ale i ve špatné budově. Milá slečna nelenila a s úsměvem mi vysvětlila, že výměna se provádí jinde a šla mi to ukázat. Nevím, jestli se smála na mě nebo mně. Každopádně jsem radši neprozrazoval, že jsem tam odtud, co nechtějí jejich panu knížeti nic vrátit.

Napište připomínky, kritizujte, chvalte
Zpět na mapu
TOPlist