Tichá Orlice pramení pod vrchem Jeřáb v Hanušovické vrchovině poblíž Červené Vody u Králík. Než se dostane do Chocně, proteče Jablonným nad Orlicí, Letohradem, Ústím nad Orlicí a Brandýsem nad Orlicí. Poté už se prodírá stromy zarostlými břehy směrem k Chocni.
 Před Chocní u Hrádník |
 U hradiště Hrádníky |
 Splav u „Korábky“ |
 Opukové skály u Hrádník |
Asi jeden kilometr před městem jsou na levém břehu pozůstatky starého slovanského hradiště Hrádníky. Tady v těchto místech je na řece náhon k malé vodní elektrárně. Původně to byl mlýn mlynáře Emanuela Korába, který v roce 1913 vyhořel.
Následuje jez náhonu do bývalé Jehničkovy tkalcovny. Pak už řeka velkým obloukem přitéká pod skály přírodního parku Peliny. Její tok se zklidňuje a hladina je zvednutá díky jezu u Podskalí.
 U Jehničkovy továrny |
 Za Jehničkovým jezem |
 Před Pelinami |
 Kouzelné i v zimě |
Peliny jsou od roku 1948 vyhlášené jako přírodní rezervace. Zatímco na levém břehu Orlice se rozkládá louka se stromy, nad pravým břehem se tyčí skalní útvary z opuky, nazývané skalní komíny. Ty se zrcadlí v klidné hladině téměř stojící vody. Tam nahoře stávalo ve středověku jedno z několika opevněných choceňských míst, tvrz Vranov.
 |
 |
 |
 |
 |
 | ||
| Tichá Orlice v Pelinách | |||
Skály končí a před námi se vodní hladina rozšiřuje u bubnového jezu bývalého podskalského mlýna. Vlevo se rozkládá areál choceňského pivovaru. Vpravo pod skalami stojí funkcionalistická budova s bohatou historií. Původně městské lázně s hostincem, od roku 1894 sídlo choceňského Sokola a po přestavbě v 30. letech 20. století do dnešní podoby církevní objekt Československé církve husitské. Dnes už svému původnímu účelu neslouží.
 Jez u pivovaru |
 Bývalé lázně, hostinec i kostel |
 Pod „bubny“ u pivovaru |
Za prvním mostem na území města stojí na levém nábřeží klasicistní budova choceňského zámku, za nímž se rozkládá velký zámecký park. V zámku je v současnosti umístěno Orlické muzeum a základní umělecká škola.
 |
 |
| Choceňský zámek | |
Tady se Tichá Orlice tváří jako velká řeka. Její hladinu totiž zvedá další jez pro náhon k bývalé Robitschkově továrně. Řeka se dělí na dvě ramena. Vlevo pokračuje v původním korytu, vpravo teče náhonem k továrně. Obě ramena tak vytvářejí velký ostrov, na kterém leží podstatná část města.
 U zámku |
 Bubny |
 Náhon k továrně |
 Pod jezem |
 Stará plovárna |
Pod bubny jezu bývala v 30. letech 20. století plovárna. Když se v letech 1928-31 regulovala Orlice a vznikly náplavky se žulovými nábřežními zdmi, mohla tak plovárna vzniknout. Na pravém břehu byl její areál a po schodech, které tady zůstaly, se sestupovalo k vodě. To je ale historie. Plovárna byla zrušena v padesátých letech, později ji vystřídal areál mateřské školy a teď je tady park.
 Stavidla u Herzánky |
 Stavidla u Herzánky |
Asi po 150 metrech pod bubny se nachází stavidla, která zvedala hladinu vody právě pro zmíněnou starou plovárnu. Na pravém nábřeží je místní část Chocně zvaná Na Herzánce, nalevo od řeky se rozkládá zámecký park.
Za dalším mostem, který vede z Masarykovy ulice, stojí na pravém nábřeží budova Obchodní akademie a Střední odborné školy cestovního ruchu zvaná Akáda. Budovu ve funkcionalistickém stylu navrhnul choceňský architekt Čeněk Mužík v r. 1930.
 Most z třídy T.G.Masaryka |
 Na nábřeží vpravo Obchodní akademie |
 Stavidla u „Akády“ |
 Betonová lávka pro chodce |
Následuje lávka pro chodce. Dřív byla dřevěná a taky se tady říkalo u dřevěné lávky, někdy i u zelené lávky kvůli zelené barvě zábradlí. Po povodních pak byla v roce 2011 postavená lávka z betonu. Na levém břehu je část Chocně zvaná Na Lhotách, o něco dál na pravém břehu leží sídliště z rodinných domů a vilek Spořilov.
Ze Spořilova na Lhota se dá přejít suchou nohou i po kamenech pod stavidly „U kamenů“. Tedy pokud není trochu vyšší voda. Dál se tok řeky stáčí v pravém oblouku, za nímž na pravém břehu je choceňské koupaliště a areál sportovišť.
 Stavidla „U kamenů“ |
 Trochu vyšší voda |
 Řeka opouští Choceň |
 Soutok |
Na levém břehu na náspu vede železniční trať do Týniště nad Orlicí. Na kopci nad ní stával ve středověku choceňský hrad. Dnes se mu říká Zítkov, ale historici ho uvádějí jako Nový hrad. Tady choceňský ostrov končí, protože zleva přitéká do hlavního toku řeky voda z náhonu a Tichá Orlice opouští Choceň.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Tichá Orlice mezi Chocní a Darebnicemi | ||
Asi čtvrt kilometru od Chocně odbočuje ze železniční tratě vlečka do Běstovic přes železniční most, kterému se neřeklo jinak než železňák.
O kousek dál nad meandrem řeky na zalesněném kopci stával hrad zvaný dnes Hlavačov, který patřil loupeživému rytíři Mikulášovi z Potštejna. Byl však dobyt a zbořen tehdy ještě moravským markrabětem Karlem, pozdějším císařem a králem Karlem IV.
Od Darebnic pak řeka pokračuje několika meandry v úrovni obce Chloumek. Tady už hladinu řeky zvedá jez Postolovského mlýna. Je tu i příhodné místo, kde se dá v horkém létě schladit a zaplavat si.
 |
 |
 |
 |
| Zvýšená hladina před postolovským jezem | |||
Za Postolovem Tichá Orlice pokračuje v mnoha zákrutách a asi po jednom a půl kilometru u Plchovic se rozdvojuje do dvou ramen. Informace pro vodáky uvádějí, že levé rameno je zarostlé a neprůjezdné. Pravé je na tom o něco líp, ale i tady to místy vypadá jako v amazonském pralese.
 Před Plchovicemi |
 Vodácké nástupní místo |
Asi kilometr vlevo od řeky jsou Plchůvky, které patří k Chocni, a na pravém břehu Plchovice, ke kterým se blížíme. V Plchovicích je dobrý přístup k vodě ze silnice hned vedle řeky. Proto tohle místo uvádějí vodáci jako nástupní místo pro sjíždění řeky.
Tichá Orlice pak dál pokračuje směrem na Borohrádek a Týniště nad Orlicí, kde se u Albrechtic slévá s Divokou Orlicí a pokračuje jako Orlice.
Ještě o Chocni:
Použité zdroje pro Choceň
