Na levém břehu řeky Salzach, která tvoří hranici mezi Bavorskem a Rakouskem, asi 10 km před jejím soutokem s řekou Inn, leží město Burghausen. Na skále nad ním se vypíná velký hrad. Hrad Burghausen.
 Hrad Burghausen |
 |
 |
| Burghausen - hradby nad městem | |
Jeho hradby se táhnou po hřebenu skály v neuvěřitelné délce. Pokud návštěvník vstoupí do hradního prostoru na jeho severním konci, musí ujít přes 1 kilometr, přesně 1051 metrů, aby prošel šesti nádvořími k jeho nejjižnějšímu cípu. I když existuje mnoho větších a rozlehlejších hradů, je prý Burghausen nejdelším hradem Evropy i světa.
 1. nádvoří 2. nádvoří 3. nádvoří 4. nádvoří 5. nádvoří 6. nádvoří |
 Jezdci před hradem |
V místech, kde severní konec skalního hřebenu pozvolna přechází v rovinu a kde je dnes otevřený přístup do šestého hradního nádvoří, se v minulosti nacházela severní hradba a vodní příkop. Dnes je tady parkoviště pro návštěvníky hradu.
 Rentmeisterei, dnes fotomuzeum |
 Hodinová věž a domek s pramenem |
 Forstmeisterturm |
Prostor šestého nádvoří ohraničovaly obranné věže a několik budov, mezi nimi domy řemeslníků. Dům vlevo, ve kterém je dnes fotomuzeum a vypadající jako kostel, nebyl kostel, ale nějaká správní budova - Rentmeisterei.
Z původně obranných věží ze středověku se v pozdější době staly správní budovy pro úředníky a podle nich se teď nazývají. Jedna ze tří věží na západní straně nádvoří se například jmenuje Forstmeisterturm (tam měl úřad nějaký nadlesní - fořt). Hodinová věž uprostřed nádvoří je ze 16. století
Kostelík stojící na pátém nádvoří je tzv. vnější zámecká kaple. Jmenuje se Hedwigskapelle a nechali ji v letech 1479-89 postavit novomanželé Hedwiga Polská a bavorský vévoda Georg der Reiche (Jiří zv. Bohatý).
 Výhled na město z pátého nádvoří |
 Kaple Hedwigskapelle |
 Kaple Hedwigskapelle na pátém nádvoří |
 Brána do čtvrtého nádvoří |
 Brána do třetího nádvoří |
 Obranné věžičky - střílny Pfefferbüchsen |
Čtvrté nádvoří bylo chráněno malou bránou. Věž vedle ní napravo byla mučírna, říkalo se jí taky věž biřiců.
Po průchodu čtvrtým nádvořím se dostaneme k bráně, před kterou je příkop s mostkem. Za touto bránou se ocitneme ve třetím nádvoří. Tři malé obranné věže zvané Pfefferbüchsen (snad že dokázaly nepříteli řádně opepřit život) jsou součástí jeho východní hradby. Velká budova naproti nim bývala obilnice a taky zbrojnice.
Hluboký příkop s mostem a mohutná brána Georgstor chrání vstup do druhého nádvoří. Bránu zdobí dva erby na památku svatby vévody Georga von Wittelsbach (Jiřího zv. Bohatý) a polské princezny Jadwigy (Hedwigy) v roce 1475.
 Most a brána Georgstor do 2. nádvoří |
 Bavorský a polský erb jako připomínka svatby |
 Západní opevnění s věží Pulverturm |
 Průhled do 2. nádvoří |
Na druhém nádvoří původně stávaly stáje až pro 100 koní, Ty se však nedochovaly, zato na východní straně nádvoří zůstala budova, kde byla ubytována obsluha koní. K ní přiléhá hranolová věž s cimbuřím, zvaná Stuhlknappenturm. Pod ní je také boční vchod z města do hradu, který chrání Štěpánská věž s bránou.
 Ubykace pro posádku a věž Stuhlknappenturm |
 Štěpánská věž s bránou |
 Boční vchod z města Štěpánskou bránou |
Na jižním konci skalního hřebenu se konečně nachází hlavní hrad. Do prvního nádvoří se prochází dvěma branami, nad nimiž se tyčí hlavní věž. Druhá brána nese název Elsbethentor a byla v minulosti vybavena padací mříží.
 Hlavní hrad |
 Brána Elsbethentor |
 Spojovací oblouk |
Po vstupu do prvního nádvoří stojí po pravé straně obytná budova pro vévodkyni a její doprovod, zvaná Kemenate, a vlevo budova pro běžný dvorský život, zvaná Dürnitz. Obě jsou spojeny obloukem s bavorským a bádenským erbem a letopočtem 1523. Vlevo za obloukem se nachází klenotnice a mezi budovami vestavěná vnitřní kaple Elisabeth-Kapelle z roku 1255. Vzadu, na samém jižním konci nádvoří, uzavírá hrad vévodský palác. Vnitřní prostory hradu jsou otevřené pro návštěvníky. Je v nich muzeum a galerie obrazů.
 Schodiště do budovy Kemenate |
 Zátiší s dělostřeleckými koulemi |
Za druhou vstupní bránou Elsbethentor vlevo nahoře ve výklenku je vidět freska s výjevem se třemi králi ze 16. století.
 Freska pod hlavní věží |
 Freska ze 16. stol. „Klanění tří králů“ |
 Věžička vnitřní kaple Elisabeth-Kapelle |
 Východní parkán a vnitřní kaple |
Celý hlavní hrad je obehnán hradbami s cimbuřím. Do prostoru parkánu mezi hradními budovami a hradbami se prochází průchody z prvního nádvoří.
 Město Burghausen a řeka Salzach na východě |
 Jezero Wöhrsee na západní straně |
 Věž Pulverturm |
 Parkán na západní straně hradu |
Na východě se z cimbuří hradeb nabízí pohled na město Burghausen a hraniční řeku Salzach, za kterou je už území Rakouska. Na západní straně chránilo hrad jezero Wöhrsee, které vzniklo ze slepého ramene řeky. Tady bylo opevnění doplněno věží Pulverturm a spojovací hradbou.
Od roku 1180 už je v držení Wittelsbachů. Georg der Reiche |
Od poloviny 13. století sloužil hrad jako druhé sídlo dolnobavorských vévodů vedle jejich hlavního sídla v Landshutu.Největších přestaveb a úprav se hrad dočkal v 15. století za trojice "bohatých" vévodů. Heinrich XVI., Ludwig IX. a zvlášť Georg der Reiche (Jiří zv. Bohatý) měli zásluhu na podobě, kterou má hrad dodnes.
Po rozhodující porážce protestantů u Nördlingenu v roce 1634 byl na hradě uvězněn až do roku 1642 švédský maršál hrabě Gustav Horn.
Za napoleonských válek byly vnější severní části hradu pobořeny francouzskými oddíly maršála Neye.
Poslední vojenská posádka opustila hrad v roce 1891 a bylo plánováno zbourání hradu. Naštěstí se však na konci 19. stol. začalo s prvními opravami a rekonstrukce pokračovaly i ve století dvacátém.
Ke hradu jsou dvě cesty. Jedna je ze severu z bavorské strany, kde směrem z nové městské zástavby města Burghausenu, na konci ulice Marktler Strasse před sjezdem do Starého města, je vpravo odbočka do aleje vedoucí k parkovišti u hradu.
Druhá možnost je z rakouské strany, přes řeku Salzach. Tam odtud, z rakouské vesničky Ach, je nejlepší pohled na hrad jako celek v celé jeho délce.
