wz

Cestování

Rakousko - Dolní Rakousy

Moravské pole (Marchfeld)
Triumf a pád

Rozlehlá krajina v Dolních Rakousích rozkládající se na pravém břehu řeky Moravy (německy March) se podle této řeky nazývá Marchfeld - Moravské pole. Tady poblíž tohoto vodního toku se odehrály dvě velké události v českých dějinách. Nám jsou známé jako bitva u Kressenbrunnu a bitva na Moravském poli (u Dürnkrut). Ta první znamenala triumf českého panovníka Přemysla Otakara II., ta druhá jeho pád.

Připomínka velké bitvy v Jedenspeigenu
Připomínka velké bitvy

Groissenbrunn

Malá obec Groissenbrunn leží poblíž řeky Moravy, která tady tvoří přirozenou hranici mezi Rakouskem a Slovenskem a o pár kilometrů dál se vlévá do Dunaje. Místo bylo ve středověku svědkem bitvy dvou velkých armád.
Do roku 2010 tady tuhle událost nic nepřipomínalo. Až k 750. výročí bitvy byla v Groissenbrunnu odhalena pamětní deska.

Groissenbrunn
Groissenbrunn
Památník
Památník

Bitva u Kressenbrunnu (Groissenbrunnu) byla bitvou, kterou svedl český král Přemysl Otakar II. s uherským králem Bélou IV. v roce 1260. Jádrem sporu bylo Štýrsko, na které vznášeli nárok oba králové. Uherskému panovníkovi nemohlo být lhostejné, že na západní hranici Uher vzniká soustátí pod mocnou Přemyslovou rukou. Vše bylo vyřešeno válkou.

Památník V upomínku na bitvu
u Groissenbrunnu
mezi Přemyslem Otakarem II.,
králem českým
a Bélou IV., králem uherským
12. června roku 1260
Památník

Co říká historie

Uherský král Béla IV.
Pečeť uherského
krále Bély IV.
Pečeť Přemysla Otakara II.
Pečeť
Přemysla Otakara II.

Vojsko uherského krále, složené z uherských rytířů a hlavně z početné lehké kumánské jízdy, oddílů bulharských a srbských, bylo doplněno mnohými dalšími, např. oddíly polskými, ruskými i tatarskými. Jádrem českého vojska byla těžká jízda, rytíři ze všech Přemyslových zemí, další posily byly z Míšně, Branibor a Slezska. Podle starých kronik mělo uherské vojsko 140.000 a české 100.000 mužů, což je pravděpodobně velmi nadsazené. Střízlivé odhady jsou asi 40.000 a 35.000 mužů.

Chronica Hungarorum - Bitva u Kressenbrunu
Chronica Hungarorum -
Bitva u Kressenbrunu

Obě vojska přitáhla k řece Moravě. Uherské vojsko stálo na levém břehu, české na břehu pravém. Ani jeden z králů nechtěl riskovat přechod řeky, aby při tom nebyl napaden protivníkem. Po dlouhém vyčkávání bylo dohodnuto příměří, aby se uherské vojsko mohlo přebrodit. České voje couvly od řeky, mnozí se rozjeli po okolí shánět zásoby. Potom se však stala nepředvídaná věc. Když se velká část uherského vojska přebrodila, neukáznění Kumáni zaútočili na české ležení. Naštěstí byli odraženi, Přemyslovi rytíři se zformovali a po boji zahnali Uhry do řeky Moravy. Na uherské straně se ztráty počítají na 10.000 padlých a tisíce utonulých v řece. Některé prameny uvádějí 18.000 padlých a 12.000 utonulých.

Krajina u Groissenbrunnu
Krajina u Groissenbrunnu
(vzadu Hainburg)

Existuje ale i jiná verze průběhu bitvy. Verze poražených. Přemysl prý zaútočil na přesouvajíci se uherské vojsko první, když využil jeho zhoršenou možnost obrany při brodění.

Přemysl Otakar II. v bitvě drtivě zvítězil a potvrdil tím svou vládu nad Štýrskem. Mimo to připojil ke svým zemím i uherské pohraniční území na dnešní Moravě, tzv. Luckou provincii, což nám dnes připomínají názvy původně hraničních míst, např. Uherský Brod nebo Uherské Hradiště.

(Na obrázku vpravo v dáli za stromořadím teče Dunaj a za ním uprostřed na kopci leží hrad Hainburg vzdálený 9 kilometrů od Groissenbrunnu. Až tam za Dunaj prý Přemysl poslal oddíl rytířů pro zásoby v době příměří.)

Dürnkrut

Dürnkrut - připomínka bitvy na Moravském poli
Dürnkrut -
připomínka bitvy
znak městečka Dürnkrut

Dürnkrut neboli Suché Kruty. To je místo, u kterého se odehrála poslední, osudová bitva Přemysla Otakara II. s římskoněmeckým králem Rudolfem Habsburským. Nám je známá jako bitva na Moravském poli.

Obec Dürnkrut leží v Dolních Rakousích 32 km jižně od Břeclavi, téměř na hranicích se Slovenskem. Má necelých 2300 obyvatel. Toto hraniční sídlo s hradem bylo založeno někdy okolo roku 1045. Písemně je poprvé zmíněno v roce 1160 v soupisu vlastnictví diecéze Freising.

Zámek Dürnkrut Zámek Dürnkrut Kostel v obci Dürnkrut Interiér kostela
Zámek Dürnkrut Barokní kostel a jeho interiér

Obec zdobí zámek Dürnkrut postavený pravděpodobně na místě původního hradu a barokní kostel sv. Jakuba, jehož vnitřní výzdoba stojí za nahlédnutí.

Památník bitvy na Moravském poli V upomínku
na bitvu u
Dürnkrut a Jedenspeigenu
26. srpna 1278 mezi
Rudolfem Habsburským
a
Otakarem Českým
Nápis na památníku

Pomník pro připomenutí bitvy je umístěn asi v půli cesty mezi obcemi Jedenspeigen a Dürnkrut. Tam se měla bitva odehrát. Je to velký žulový kámen s vyobrazením rytíře na koni a pamětním nápisem. Pomník byl odhalen v roce 1978 k 700. výročí bitvy.

Co říká historie

Bitva na Moravském poli u Dürnkrut a Jedenspeigenu byla vyvrcholením sporu mezi králem Svaté říše římské Rudolfem Habsburským a českým králem Přemyslem Otakarem II. V době před rokem 1273, ve kterém byl Rudolf zvolen králem, byl Přemysl nejmocnějším panovníkem střední Evropy a Rudolf nepříliš známým hrabětem z Habsburgu.

Přemysl Otakar II. - plastika v Národním muzeu v Praze
Přemysl
Otakar II.
Rudolf Habsburský - náhrobní deska v Císařském dómu ve Špýru
Rudolf I.
Habsburský

Potom nastal zlom. Přemysl odmítl uznat volbu Rudolfa králem i jeho požadavek, aby se vzdal zemí na jih od Českého království. Rudolf z pozice římského krále nasliboval za podporu proti Přemyslovi spoustu výhod i peněz. Mnoho říšských knížat i feudálů Horních a Dolních Rakous, Štýrska, Korutan a Kraňska se od Přemysla odvrátilo. Ten byl donucen vzdát se těchto zemí a uznat Rudolfovu volbu. Habsburk se s tím nespokojil, vznášel další požadavky a doma navíc provokovali Vítkovci v čele se Závišem z Falknštejna. Přemysl už dál nemohl couvnout a muselo dojít k poslední bitvě.

Oba králové získávali spojence. Rudolfovým hlavním spojencem byl uherský král Ladislav IV. Kumán, který viděl možnost odvety za porážku svého děda a otce u Kressenbrunnu. Přemyslovými spojenci byla některá říšská knížata, nespokojená s Rudolfovou vládou, např. vévoda bavorský nebo markrabě braniborský, a další pomoc přišla z Míšně, Durynska, Polska a Slezska.

Po předchozích peripetiích se říšské vojsko spojilo s uherským a začalo se přesouvat po Moravském poli od Dunaje směrem na sever podél řeky Moravy. Ze severu přitáhl Přemysl po neúspěšném dobývání Lávy (Laa an der Thaya) a zastavil se mezi obcemi Jedenspeigen a Dürnkrut.

Proti sobě stála dvě vojska. V Přemyslově 25.000 armádě bylo asi 1.000 těžkooděných rytířů. Rudolf měl těžkooděnců daleko méně, zato jeho armáda byla mnohem větší díky spojeneckým Uhrům. Oba králové rozdělili své síly do tří šiků. Každý z nich je však využil jinak.

Mapka bojiště

Zatímco první Přemyslův šik byl při čelním útoku napaden kumánskými lučištníky, kteří salvami šípů působili ztráty, druhý šik tvořený těžkooděnými rytíři vedený českým králem mohutným útokem zatlačil Rudolfovy řady. Mohlo se zdát, že Přemysl má vítězství na dosah, dokonce král Rudolf byl sražen z koně. Byl ale zachráněn a pak se projevila jeho lepší vojenská taktika, i když z tehdejšího pohledu na rytířský boj nečestná.

Král Rudolf v nebezpečí
Král Rudolf v nebezpečí
(obraz z 19. stol.)
Rudolf měl v záloze oddíly rytířů, kteří dosud do boje nezasáhli.
Smrt Přemysla Otakara II. od Josefa Mathausera
Smrt Přemysla Otakara II.
(Josef Mathauser)
Jeden oddíl pod vedením Ulricha von Kapellen byl ukrytý za návrším na západní straně bojiště a asi po dvou hodinách bitvy jeho rytíři zautočili na Přemyslovy šiky z boku. Dokonce prý takticky volali „utíkají“, čímž vnesli do Přemyslových řad zmatek. Snad jen oddíl Miloty z Dědic (ač se mu později připisovala zrada, což nebylo dokázáno) se pokusil odklonem tuto zálohu objet a napadnout ji z boku. Zmatek přerostl v chaos a mnozí se otočili k útěku. Prameny udávají až 12.000 mrtvých včetně utonulých v řece Moravě.

Na bojišti zůstal jen Přemysl se svými věrnými a v boji padl. Neví se přesně jak. Jedna verze říká, že byl stržen z koně, oloupen o zbroj a bezbranný pak probodnut Bertoldem z Emmerbergu. Jeho lebka rozseknutá ranou zpředu shora však napovídá, že mohl padnout i v boji.

Možné bitevní pole Možné bitevní pole - vzadu řeka Morava Návrší, odkud mohla zaútočit Rudolfova záloha Návrší, odkud mohla zaútočit Rudolfova záloha
Bitevní pole, vzadu za stromy řeka Morava Návrší, zpoza kterých měla zaútočit Rudolfova záloha

Dodatek

Přemysl Otakar II. v Gelnhausenově kodexu v Jihlavě
Přemysl Otakar II.
- Gelnhausenův
kodex

Na Moravském poli se střety dvě silné osobnosti. Na jedné straně stál Přemysl Otakar II., jeden z našich největších králů. Král železný a zlatý - silný, bohatý, ambiciózní a jdoucí tvrdě a nekompromisně za svým cílem, který vytvořil ve střední Evropě soustátí sahající od Krkonoš až téměř po Jaderské moře.

Pečeť římskoněmeckého krále Rudolfa I.
Pečeť Rudolfa I.

Proti němu zvolený král Svaté říše římské Rudolf I. Habsburský. Chudý a neznámý hrabě z Porýní? Takhle byl často označován, ale tak úplná pravda to nebyla. Samozřejmě nemohl českému králi konkurovat bohatstvím, územím ani tituly, vždyť původně nebyl ani říšským knížetem, jen hrabětem, ale v roce 1268 už držel ve svých rukou celkem rozsáhlá území mezi Bodamským jezerem, Bernem a Štrasburkem. Ta území nebyla celistvá, byla rozeseta mezi državami jiných vladařů, takže Rudolf byl v neustálých bojích a politických jednáních velmi zkušený. I před bojem s Přemyslem vedl účinnou propagandistickou kampaň a také neoprávněně zasahoval do dění v českých zemích. V neustálých malých válkách a půtkách se svými sousedy dovedl taktizovat a neváhal použít i proti rytířským zvykům válečnou lest, kterou použil i u Dürnkrut. Tam prý velitel zálohy Ulrich von Kapellen i další rytíři s jeho lstí nesouhlasili, ale nakonec účel světil prostředky.
Paradoxem ovšem je, že za středoevropskou říši, u jejichž základů stál až dlouho potom Ferdinand I. Habsburský v roce 1526, nebojoval Habsburk, ale Přemyslovec.

Okolí památných míst

Zbytky opevnění Marcheggu
Vídeňská brána
v Marcheggu

Marchegg

Městečko Marchegg leží asi 5 km severně od Groissenbrunnu na hranici Rakouska se Slovenskem. Opevněné místo s hradem založil po vítězné bitvě u Kressenbrunnu český král Přemysl Otakar II. jako opěrný bod proti Uhrům v roce 1268. Zachovaly se zbytky opevnění, např. Vídeňská brána (Wiener Tor).

Schloss Hoff

Asi 3 km východně od Groissenbrunnu v těsné blízkosti řeky Moravy leží krásný barokní zámek Hof (Schloss Hof). Na místě staré pevnosti z 12. stol. nechal zámek po roce 1725 postavit princ Evžen Savojský. Celý areál zámku i s nádhernými barokními zahradami zaujímá plochu 50 hektarů.

Schloss Hof
Schloss Hof
Plán zámku a zahrad
Plán zámku a zahrad
Část areálu zámku
Část areálu zámku

Kromě dalších majitelů vlastnila zámek i Marie Terezie a císař Josef II. nechal vystavět další patro zámku.
Pěkně a detailně je zámek popsán na Hof - zámek (Cs. Wikipedia).

Soutok Moravy a Dunaje

Pojedete-li od zámku po silničce směrem na jih, přijedete do osady Markthof. Na jejím konci kolem Floriánovy kaple se dojede k polní cestě a odbočí se doleva. Kdo se nenechá odradit nekonečnou polní cestou, dojede až k osikovému lesíku. Tam už je označení na ceduli - Chráněný park Donau-Auen. Asi po 5 minutách chůze lesní pěšinou už je vidět hladina Dunaje a potom se otevře úžasný pohled na zříceninu hradu Děvín na druhé straně řeky Moravy.

Řeka Morava pod Děvínem
Řeka Morava
pod Děvínem
Soutok Moravy a Dunaje
Soutok
Moravy a Dunaje
Zřícenina hradu Děvín
Zřícenina hradu
Děvín
Děvín - bašta
Děvín
- hradby a bašta
Floriánova kaple (Florianikapelle)
Floriánova kaple
(Florianikapelle)

Floriánova kaple (Florianikapelle) byla postavena po dokončení ochranného protipovodňového náspu, který byl stavěn v letech 1882-1905 a táhne se podél Dunaje od Vídně až po jeho soutok s Moravou. Jejímu vysvěcení byl přítomen dokonce císař František Josef I.

Použité zdroje pro Moravské pole

Napište připomínky, kritizujte, chvalte
Nahoru
TOPlist